Cestujete s námi – Řím

Rychlé a snadno dostupné. Takové jsou lety z Česka do Říma. Spousta leteckých společností navíc často nabízí právě tuto trasu za zvýhodněné ceny. Tak proč toho nevyužít? Jako cílové letiště zde můžete zvolit Fiumicino, které je mezinárodním letištěm Říma a největším letištěm v Itálii. Nebo vsadit na klidnější Ciampino. Let trvá zhruba hodinu a půl. Já původně měla letět na letiště Ciampino, ale nakonec jsem musela změnit termín a s ním i leteckou společnost a letiště. Takže jsem skončila ve Fiumicinu. Odsud jsem po přistání odjela do Říma vlakem RV4645 Roma Termini. Při návratu jsem řešila menší komplikaci, a to dopravu na letiště v nočních hodinách (potřebovala jsem se tam dostat ve 2 hodiny ráno). I na to jsou ale v Římě připraveni. Pokud si nechcete brát dražší taxi (cesta z Říma na letiště Fiumicino vyjde v noci na zhruba 100 eur), tak můžete cestovat shuttlebusem Fiumicino Airport, který staví u hlavního vlakového nádraží Termini, jezdí celou noc a zaplatíte za něj pouze 9 eur.

Musím se přiznat, že ubytování jsem tentokrát moc neřešila a jediné, co mě zajímalo, byla jeho poloha. Chtěla jsem místo, které bude blízko u hlavního nádraží kvůli dopravě na letiště, a především místo, které bude blízko historického města. A tak jsem si nakonec rezervovala pokoj v malém hotýlku v ulici Via Cavour, která protíná nádraží a centrum. A stěžovat jsem si rozhodně nemohla. Poměr cena/kvalita byl dobrý, a i když to uvnitř nevypadalo jako v Hiltonu, tak to na přespání postačilo. Nemluvě o snídaních, které byly doslova fantastické. Ale tak už to v Itálii s jídlem bývá.

Dopravu jsem využívala zřídka, ale i tak s vámi mohu sdílet několik postřehů. Metro v Římě je za mě tím nejlepším, a hlavně nejrychlejším způsobem dopravy. Linky mají tři a vyznat se v podzemce je jednoduché. I autobusy fungují spolehlivě. Intervaly jsou krátké a jezdí na čas (na Itálii velmi překvapivé). A v neposlední řadě můžete využít i tramvaje (s těmi zkušenost nemám). Centrum města samozřejmě protínají všechny tyto možnosti a intervaly jsou zde skutečně krátké. Takže nemusíte mít strach, že se někde zaseknete. Na druhou stranu, většina památek v Římě na sebe navazuje. Klidně si je tedy projděte pěšky.

Do Říma jsem dorazila dopoledne. Ihned po ubytování jsem se tedy rozhodla vyrazit ven a první den využít pro návštěvu Galerie Borghese, která ležela 30 minut pěšky od hotelu. A zde jsem také celý zbytek dne strávila. Ono totiž projít celou galerii, a poté ještě přilehlý park, je časově dost náročné. Dopředu jsem s tím ale počítala, a tak jsem si na to vyčlenila dost času. A bylo to dobře. Galerie Borghese je totiž skutečným italským klenotem. Bohužel, venku se zrovna rekonstruovala, ale to nic neměnilo na její „vnitřní” kráse. Celá galerie je protkaná soukromou sbírkou soch a maleb starých mistrů. Ty visí všude po zdobených stěnách tohoto barokního paláce, který byl založen kardinálem a mecenášem umění Scipionem Borghese. A díkybohu za něj. Protože dnes se tak můžeme kochat touto pompézní nádherou. Venku na mě potom čekaly rozlehlé zahrady, které možná (nevědomky) zná spousta z vás, a to díky velkému jezeru s malebným chrámem Temple of Aesculapius, umístěným uprostřed. Ano, tato vyhlídka se často objevuje na sociálních sítích i pohlednicích a rozhodně za to stojí i v reálu. Park je velmi oblíbený mezi místními, ale zároveň je mimo hlavní turistickou trasu. Není proto přelidněný a můžete si tu užít krásné a ničím nerušené odpoledne.

Druhý den jsem měla naplánované památky v centru. A jelikož cesta vedla kolem epického Kolosea, Fora Romana a Monumentu Victora Emmanuela II., rozhodla jsem se jít pěšky. Ať už tu totiž strávíte celý den, nebo kolem jen projdete, výhled je to božský. Já se cestou pouze stavila na kávu v cafe baru Vittoriano, který leží na vrcholu Monumentu Victora Emmanuela II., a pak už následovala zahrada Giardini di Palazzo Venezia na náměstí Piazza Venezia, které jsem chtěla navštívit. Je to vlastně jen takový malý park, umístěný v atriu paláce Venezia, ale nabízí přímo božský klid, stín pod stromy a krásnou malou fontánku uprostřed. Pokud jste si tedy například koupili oběd do ruky a chcete si ho v klidu sníst, zde můžete. Další zastávkou byl kostel Chiesa di Sant'Ignazio di Loyola. Když vejdete dovnitř, podívejte se nahoru. Tam vás totiž čeká freska od Andrey Pozza – jedna z nejúchvatnějších optických iluzí evropského baroka. Malíř zde vytvořil neexistující kopuli, která vypadá jako skutečná. Toho využilo město, které doprostřed kostela umístilo velké zrcadlo, ve kterém se lidé mohou vyfotit, a mít tak fresku nad hlavou. To ale samozřejmě láká spoustu turistů. Pokud se zde tedy budete chtít vyfotit, počítejte s dlouhou frontou. V poledne jsem procházela kolem Pantheonu, a jelikož jsem už před cestou do Říma plánovala vše, vyznačila jsem si i restaurace s dobrým hodnocením. A jednou takovou byla i Ristoranti Armando al Pantheon. Mají zde totiž tradiční těstoviny, které připravují podle receptury z roku 1961. Já si objednala Spaghetti cacio e pepe, tedy špagety se sýrem a černým pepřem. To je ten tradiční způsob podávání těstovin v Římě (dříve to byl pokrm chudých), který nikdy nezklame. Tedy alespoň mě ne.

Odpoledne jsem zamířila do Galerie Sciarra. Tato pasáž se nachází v ulici Corso Vittorio Emanuele a je zdobena obrazy, zachycujícími personifikaci ženských ctností. A kam dál? Na konci dne jsem zamířila do čtvrti Coppedè Quarter. Ta představuje architektonický unikát, který byste v Římě jinak nečekali. Coppedè Quarter je totiž tak trochu jako když dáte do mixéru Gaudího, secesi, antiku, kapku art deca, a pak to všechno rozmixovali. Čtvrť je velmi malá, skoro až nenápadná, ale o to víc vás překvapí její „osobnost”. Najdete ji mezi Via Tagliamento a Piazza Mincio, a i když to není typická turistická destinace, rozhodně stojí za tu menší zajížďku. Nejikoničtější místo je tu Fontana delle Rane, tedy Fontána žab, uprostřed malého náměstíčka. Mimochodem, pokud sem někdy také zavítáte, nezapomeňte zvednout hlavu. Detaily na fasádách domů jsou totiž jako z říše fantazie.

Na třetí den jsem si koupila vstupenku do Římského národního muzea Palazzo Altemps. To se nachází kousek od Piazza Navona a dříve bylo šlechtickým sídlem. Dnes v něm naleznete renesanční sochy, obrazy a další umělecká díla. A jelikož muzeum leží skutečně jen pár kroků od náměstí Piazza Navona, tak jsem se tam po prohlídce stavila na kávu. Jakmile jsem dopila, vydala jsem se k Andělskému hradu. Musím se ale přiznat, že uvnitř jsem nebyla. Šla jsem se jen projít okolo a „ulovit” několik snímků na památku. A pak zpátky na druhý břeh řeky Tibery. Na třetí den jsem si totiž také šetřila oběd v Osteria La Segreta. To je další těstovinový ráj v Římě, který by si zasloužil mnohem více pozornosti, a který si získal povědomí především mezi milovníky avantgardy. A už při vstupu pochopíte proč. Vlastně mi celý koncept připomínal směs Yves Saint Laurent′s blue villa v Marrákeši a designové westernové restaurace.

Odpoledne jsem měla v plánu navštívit Palazzo Corrodi, což je elegantní historická budova, vytvořená ve stylu uměleckého muzea. Bohužel jsem ale nečekala, že dnes slouží pouze jako sídlo firem a vstup dovnitř je zakázán. Mluvila jsem ale s pánem na recepci a ten mi potvrdil, že je budova dvakrát do roka otevřena pro veřejnost. Pokud tedy budete mít štěstí a trefíte se do správného termínu, tak můžete budovu vidět i zevnitř. Nevadí, plánovaná návštěva kavárny Canova Tadolini už totiž vyšla. A to se vším všudy. Tento coffee spot je pojmenován podle umělce Antonia Canova, který si získal srdce majitelů podniku. Ti se rozhodli, že z kavárny vytvoří místo, do kterého umístí umělcovy sochy, a jejich hosté si je tak budou moci vychutnat během pití výtečné kávy. Zpátky do hotelu jsem se potom vydala přes Piazza di Spagna a okolo Fontány di Trevi. A ano, je to krása. A ano, lidí tam bylo požehnaně.

Na poslední den jsem si naplánovala periferie města. Ty svým charakterem připomínají mladého Římana. Navenek uspěchaný a v dokonale padnoucím obleku, ale uvnitř milující renesanci a špagety od maminky. Záleží jen na tom, jakým směrem se vydáte. Pokud totiž zůstanete tak trošku uvnitř města a vydáte se podél řeky na jih od Vatikánu, dostanete se do čtvrti Trastevere, která si zachovává velmi autentickou tvář i životní styl. Pokud jste někdy byli v Paříži, tak bych Trastevere přirovnala k Montmartru. Spousta autentických domků, úzké uličky a v nich obchody s uměním, kavárny i malé restaurace. Zkrátka lebeda pro oči i chuťové buňky. Zde si odpočinete a nasajete atmosféru typické italské přátelskosti. Místní se tu s vámi dají rádi do řeči, a vy se tak na chvíli můžete stát součástí věčného města. Jako byste ani nebyli turisté, ale skuteční Římané, kteří si ráno dlouze vychutnávají svou kávu, odpoledne pracují s nadhledem a lehkostí a večer si neumí představit bez sešlosti s přáteli. V Trastevere jsem si také dala svůj poslední římský oběd, a to v malém bistru Mimi e Cocò Trast. To je otevřeno po celý den. Tedy i dopoledne, což je pro našince příjemné zjištění. Většina restaurací v Římě má totiž otevřeno až od půl jedné odpoledne. Z Trastevere jsem se vydala k Lateránskému paláci ve Vatikánu. Vatikánu jsem se původně plánovala zcela vyhnout, ale Lateránský palác mě zaujal, a tak jsem se rozhodla tu zastavit. Uvnitř je dnes umístěno Museo Storico Vaticano, tedy vatikánské historické muzeum. Jsou tam portréty všech papežů, liturgické předměty, staré papežské uniformy i nejrůznější dokumenty. Prostě celá historie církve na jednom místě.

Později odpoledne jsem navštívila poslední místo mého bucket listu – Palazzo della Civiltà Italiana. Palác italské civilizace (v překladu) se nachází ve čtvrti E.U.R. (Esposizione Universale Roma – Světová výstava Řím), kterou za účelem světové výstavy 'E.42' vyprojektoval Marcello Piacentini. A musím uznat, že celá čtvrť působí velmi rázně, až všemocně. Obří budovy, ostré hrany, čisté rysy. To je charakteristika celého místa i paláce, který se nad ním tyčí. Pokud tedy fandíte moderní architektuře, nebo chcete pořídit pár zajímavých snímků, tak určitě doporučuji navštívit. Pátý den ráno jsem odlétala, a protože to bylo skutečně brzy ráno, tak už čas na výletování nebyl. Na druhou stranu jsem měla alespoň příležitost vyzkoušet noční dopravu na letiště Fiumicino, a jak už jsem psala výše, v Římě se tam snadno dostanete během celé noci. Jen je potřeba se přesunout na hlavní nádraží Termini.

Kde se dobře najíst a napít? Začněme Monumentem Victora Emmanuela II. Zde jsem totiž zcela náhodou narazila na rooftop cafe bar. Jmenuje se Vittoriano a jednoduše ho nemůžete minout cestou dolů z vrcholu monumentu. Výhled z něj je přitom naprosto dokonalý, protože se před vámi rozvine pohled na celé historické centrum Říma. A ceny? Ty tu jsou tzv. za lidovku. Tím chci říct, že například cappuccino tu stojí 3 aura. To je sice více, než obvykle zaplatíte v Římě, v kavárně „na růžku”, ale i tak je to levnější než například v Praze. Mým dalším tipem je Armando al Pantheon. Je to místní restaurace s dlouhou tradicí a naprosto skvostnými špagetami cacio e pepe. Restaurace je umístěna jen pár kroků od Pantheonu, takže pokud plánujete trávit dopoledne v centru Říma, toto je jednoznačně to nejlepší místo, kam na oběd. Zároveň ale začíná být poměrně hodně navštěvované, takže se tu bez rezervace neobejdete (tu si můžete udělat jednoduše přes jejich oficiální web). Kam na croissanty a zmrzlinu? V podstatě kamkoliv, protože to s nimi Italové jednoduše umí. Pokud ale chcete nějaká konkrétní doporučení, zde jsou! Caffetteria Massimo (kousek od nádraží Termini), L' Antico Forno Di Fontana Di Trevi, Gran Caffè La Caffettiera nebo Caffetteria del Chiostro. Tam se ale dostanete jen pokud předtím navštívíte muzeum Chiostro del Bramante. Kavárna je totiž jeho součástí. A klasické restaurace? Romantická Il Ristoro dal Patriota, autentická Osteria La Segreta nebo výše zmiňované Armando al Pantheon či Mimi e Cocò Trast. Skvělým místem na oběd či večeři je údajně i Roma Sparita, ale tu jsem bohužel nenavštívila, takže nemohu potvrdit. A pokud vybíráte top místo pro nějakou nezapomenutelnou událost, tak o ruku se údajně žádá v Ambrosia Rooftop Restaurant & Bar nebo v Le Jardin de Russie.

Všechny cesty vedou tam, ale žádnou se vám nebude chtít zpátky. Pokud jste totiž milovníkem evropské historie, monumentálních památek a dobrého jídla, Řím si vás snadno podmaní. A vy se rádi necháte. Všude je tu co vidět, kam zajít a co ochutnat. Je to vlastně takové obrovské open-air muzeum, propojené s food festivalem. Samozřejmě je lepší se připravit na větší množství lidí u hlavních turistických tras, ale to snadno zastíní fakt, že Řím je prostě nádherný. A pokud si vstupenky nakoupíte s předstihem na internetu, nemusíte se obávat ani dlouhých front a čekání. V neposlední řadě se věčné město nachází v jižnější části Itálie, a počasí je tu tak krásné již od konce března. Zkrátka, ideální destinace pro perfekcionisty, požitkáře i všechny ostatní, kteří si chtějí jen na pár dní oddychnout. Když se nad tím zamyslím, tak mi přijde, že Řím má výraz poslední fotografie v tomto cestopisu. Spousta moderního přepychu, který zcela přirozeně navazuje na ducha tohoto starověkého města.

Cestovními službami – letenky, cestovní pojištění, pronájem auta, víza a ubytování – vás spolehlivě provede Letuška.cz.