Prodloužený víkend ve Vídni jako perfektní nastartování hlavní turistické sezóny
Snad žádné město nemá historicky tak blízko k Praze jako Vídeň (dokonce ani Bratislava) a snad žádné město jí není tak podobné. Vždyť jsme byli dlouhou dobu součástí Rakouska-Uherska, a to se zkrátka muselo někde podepsat. V případě Česka se to díkybohu podepsalo i na architektuře, a tak u nás dnes můžeme objevovat alternativní verzi sídla Habsburků a hlavního města historicky druhé největší země Evropy. A pokud přemýšlíte, že se rozjedete do Vídně a strávíte tam několik krásných dní, vřele vám to doporučuji. Vídeň je totiž od Česka kousek a najde se zde něco pro milovníky muzeí, zahrad i dobrého jídla. A ve Vídni mají také spoustu historických míst, které vám doslova vezmou dech a vtáhnou do kulis města císařovny Sisi, arcivévodkyně Marie Terezie i Mozarta. A jak jim to tam přes léto krásně kvete! Ať už zavítáte do zámeckého komplexu Schönbrunn nebo se budete procházet parkem Volksgartenbrunnen, všude vás budou provázet rozkvetlé růže a narcisy. V kombinaci s písčitými cestičkami a chodníčky dost možná na chvilku i zapomenete, že jste ve Vídni, a budete si připadat spíše jako v centru Paříže.
Doprava a ubytování
Do Vídně se dostanete snadno letadlem, vlakem, autobusem i autem. Letecky je to ale samozřejmě rychlejší a pohodlnější. Na Mezinárodní letiště ve Schwechatu se dostanete za necelou hodinu a létají sem rakouské aerolinie Austrian. A kam dál? Já jsem využila vlakovou dopravu, která mě odvezla na nádraží Wien Mitte-Landstraße, nacházející se kousek od centra. A dál jsem cestovala metrem.
Ubytovaná jsem byla apartmánu Wilmas Apartments by Arbio. Hledala jsem totiž ideální lokaci mezi centrem města Schönbrunnem, a právě tento apartmán splňoval mé požadavky na jedničku. Z toho, co jsem pochopila, se jedná o obytný dům, který je plný bytů, ale hluku nebo jiných potíží se v tomto případě určitě bát nemusíte. A lokalita apartmánu byla také velmi příjemná. Nachází se ve čtvrti Meidling, a kromě poklidných a čistých uliček, tu najdete také obchody, nejrůznější služby i školy. Meidling také nabízí skvělé spojení metrem nebo tramvají přímo do centra. Takže pro ty, kterým se nechce nikde moc chodit, je toto místo ideální. Ale dost už o cestě a ubytování. Kam vyrazit ve Vídni za poznáním a dobrým jídlem?
Muzejní den v Belvederu a Albertině
Jelikož jsem do města přijela hned ráno, měla jsem celý den na poznávání. A tak jsem si naplánovala návštěvu dvou muzeí, konkrétně Belvederu a Albertiny. Musím se totiž přiznat, že ač jsem ve Vídni byla už po čtvrté, ani jednou jsem nebyla uvnitř žádného z muzeí. A na internetu mě svými sbírkami nejvíce nalákala právě tato muzea. První na řadu přišel Belveder. Je to krásný barokní zámek, který byl původně letní rezidencí prince Evžena Savojského. Dnes se tu nachází obrovská galerie a jedna z nejvýznamnějších muzejních institucí v Evropě. Naleznete v něm sbírku obrazů Gustava Klimta, Egona Schieleho, Oskara Kokoschky, Makarta nebo Moneta. Zkrátka, ráj pro všechny, kteří se rádi kochají starými malbami. Tím moje návštěva Belvederu ale rozhodně neskončila. Venku se totiž rozkládá barokní zahrada, která je nejen krásná na pohled, ale i perfektně komponovaná v ose s výhledem na centrum Vídně. Sochy, terasy, fontány a aleje jsou tu tak přesně to, co si představíte pod slovem belveder, tedy „krásný výhled“.
Na oběd jsem se přesunula do velmi stylového bistra Trude & töchter, které je po cestě z Belvederu do centra, a potom rovnou do galerie Albertina. Ta je původním rezidenčním palácem Habsburků (přesněji v jedné z císařských rezidencí, připojené ke komplexu Hofburgu). A dnes patří mezi nejvýznamnější galerie výtvarného umění, a to doslova. Vlastní totiž přes milion grafik a přes 60 000 kreseb. Vnitřní část je rozdělena na čtyři sekce (Grafický kabinet Albertina, Albertina Modern, Dočasné výstavy a Císařské komnaty) a každá z nich nabízí něco jiného. První tři přitom nabízí sbírky obrazů a uměleckých děl. V té poslední, tedy Císařské komnaty, potom můžete navštívit vystavené interiéry z doby Habsburků připomínají, že tady kdysi skutečně bydlela šlechta. A musím se přiznat, že po všem tom chození jsem byla pořádně unavená, takže hned po Albertině jsem vyrazila zpět do mého dočasného bydlení. A spala jsem jako zabitá.
Dechberoucí Schönbrunn, jeho zahrady i palmový skleník
Schönbrunn, jedno z mých nejoblíbenějších míst ve Vídni, jsem si nemohla nechat ujít ani při této návštěvě. Je to zde totiž dechberoucí, ušlechtilé, velkolepé, a pokud sem dorazíte za slunného dne, váš zážitek bude o to intenzivnější. Vídeňský Schönbrunn totiž doslova volá po zlatých paprscích, které jej ještě zvelebí. Do areálu Schönbrunnu jsem přišla pěšky, přes most Tivolibrücke a šla rovnou ke slavnému Gloriette, kde je mimo jiné umístěna moc krásná kavárna Café Gloriette, a kde jsem si dala cappuccino. Dál jsem pokračovala směrem k paláci, přes barokní zahrady, které jsou přístupné zdarma. Zdejší zahrady jsou tak hezké, že je dokonce i sami Vídeňáci využívají na procházky, pikniky, romantické toulání i k „morning run”. A co zde můžete jinak vidět? Tak například Neptunovu fontánu (tu největší), což je skutečně monumentální vodní dílo s výhledem směrem k zámku. Dále pak přírodní labyrint, francouzské květinové záhony nebo sochy antických bohů a bohyní.
Musím se ale přiznat, že uvnitř samotného paláce jsem nebyla. Včerejší „muzejní den” mi totiž stačil, a navíc jsem si chtěla užít krásu zdejších zahrad. A tak jsem u zámku odbočila do leva, pokračovala dál a toulala se po Rosariu, což je jedna ze zahrad. A nakonec jsem touto cestou dorazila až ke skleníku Palmenhaus. Ten se nachází v západní části parku, postavený byl v roce 1882 a je jedním z největších historických skleníků v Evropě. Uvnitř jsou umístěné tři klimatické zóny a pro všechny je typické horko a vlhko. Pro některé ale více než pro jiné. Ve Studené části je rostlinstvo z horských oblastí a mírného pásma. Mně ale moc studená nepřišla. Vlastně to bylo spíše horké léto mírného pásu. Dále je tu umístěna Mírná část s palmovými stromy, vavříny, kaméliemi a další zelení. Za mě spíše klasické léto na jihu Evropy. A poslední část nesla název Tropická. To byla vlhká džungle s obřími kapradinami, banánovníky a orchidejemi. A ano, zde souhlasím – tropická část s tropickým počasím. Sečteno podtrženo, pokud se do Palmenhausu vydáte během návštěvy vánočních trhů ve Vídni, tak se tu krásně zahřejete. :)
Cestou ze Schönbrunnu jsem si udělala ještě menší procházku a stavila se v kavárně Salz & Zucker, která mi byla doporučena. A musím uznat, že je to krásné a útulné místo, pokud chcete někde posedět, užít si kávu a dortík, ale zároveň preferujete méně klasiky a více moderny.
Náměstí Stephansplatz a historické centrum
Na poslední den jsem měla naplánované historické centrum. Takže klasika – Vídeňská státní opera, náměstí Stephansplatz, Hofburg, zahrady plné růží Volksgarten, Rathaus, ale třeba i budova rakouského parlamentu Parlament Österreich, nebo náměstí Maria-Theresien-Platz. Těm, co už ve Vídni byli, jistě nemusím vysvětlovat rozlehlost jejího historického centra a monumentálnost památek. A těm, kteří sem ještě nezavítali, doporučuji toto město určitě navštívit. Věřte, že je to krása nesmírná. Na poslední den jsem si také vyhradila dvě návštěvy (snídaně a oběd) místních restaurací. Původně jsem chtěla na snídani zajít do Café Sacher, ale bylo mi doporučeno, abych tento přelidněný instagramový spot vynechala a raději zašla do Café Mozart, které je v podstatě hned za rohem, ale nemusíte na místa dlouze čekat a z jejich terasy se vám nabídne krásný výhled na Albertinu. A ano, byla to dobrá volba. Potom jsem navštívila výše zmíněné rozkvetlé zahrady Volksgarten, prošla se okolo radnice Rathaus, budovy rakouského parlamentu, Hofburgu a byl pomalu čas na oběd. Ten jsem si dala Cafe Kandl, když jsem se vracela na ubytování pro kufr. A byť má tento podnik v názvu slovo cafe, tak věřte, že je plnohodnotnou restaurací, kde si můžete dát třeba hovězí steak, syrový bílý chřest v krémové omáčce z lískových oříšků nebo kapra z grilu na dřevěném uhlí. Dál už jsem ale skutečně musela vyrazit zpátky domů. A proto díkybohu, že je Vídeň takzvaně za humny, že to tam létá i jezdí každý den, a že se jí tak můžeme kochat kdykoliv, kdy to čas jen trošku dovolí.
Celkový dojem
Ach ta Vídeň. Plná růží, kaváren i secese. Město, kterému vládnou vysokoškoláci, business i aristokracie. Místo, kde se to nejkrásnější z historie Evropy setkává s benefity moderní doby. Ano, hlavní město Rakouska je těžké nemilovat. A je lehké se do něj zas a znovu vracet. Ať už je to jen na den, na víkend, nebo na celý týden. Tedy alespoň pro mě. A věřím, že – stejně jako pro mnohé z vás – toto pro mě nebyla poslední návštěva. Upřímně? Už teď si dělám nový vídeňský Bucket List. Protože Ernst Fuchs-Museum, dortík v Brasserii Palmenhaus Wien a Hundertwasserhaus jsou prý také úžasné.
Cestovními službami – letenky, cestovní pojištění, pronájem auta, víza a ubytování – vás spolehlivě provede Letuška.cz.
