Ohlédnutí se
Ze své poslední zahraniční cesty jsem se s maminkou vrátila 10. března, tedy pár dní před uzavřením hranic. „Povinná“ karanténa se nám oficiálně vyhnula, protože jsme se vracely z ostrova Mauricius s Turkish Airlines přes Istanbul, kde byl v té době nulový výskyt nemoci. Přesto jsme obě dvě nastoupily do dobrovolného pobytu doma, na který jsem se celkem těšila. Dovolená s maminkou je bezva, můj bratr mi tento čas, co trávím jen s mámou, velmi přeje, ale moc času na práci jsem neměla, tak jsem doufala, že doladím resty.
Virtuální úklid
Během pár dní jsem měla hotový všechen fyzický úklid doma, proto nezbývalo nic jiného než se vrhnout na ten virtuální. Udělat pořádek ve fotkách a videích z cest jsem se přemlouvala již řadu let. Jak přibývaly nové cesty, já ztrácela přehled o tom, kde co mám. Fotografie a videa dělám jen mobilem. Do nedávna jsem měla dva chytrolíny, ale byla jsem okolnostmi donucena pořídit jiný a nyní jsem spokojená uživatelka Androida. Musela jsem sladit pracovní notebook, domácí notebook, stolní počítač, externí disk a cca 30 USB flash disků. Mezitím se z médií začaly ozývat první hlasy, že hranice budou uzavřeny i 2 roky. Představy o destinacích, kam jsem ještě letos chtěla vyrazit, se začaly postupně rozpouštět.
Odpočinek je základ
Když nastal druhý týden domácího pobytu, vrcholem jednou za pár dní byla tak akorát cesta do obchodu koupit čerstvou zeleninu. Pracovní úkoly byly na nule. Žádné překlady, psaní textů, jazykové korektury, ale ani soukromé lekce angličtiny. Nic. Vytáhla jsem ze skříně svoji hamaku, co jsem si koupila na trhu u jezera Titicaca, zavěsila ji na trám a lehla si. Houpavý pohyb mě přenesl na místa, která jsem si živě připomněla fotografiemi z minulých dnů při virtuálním úklidu. Hamaka v džungli a houpačky na pláži. Fotografie mají úžasnou vlastnost cestovat časem a prožívat ony momenty znovu a znovu. Pobyt v hamace jsem zařadila do každodenních domácích rituálů.
Vzpomínky na slunce
Dny se postupně prolínaly jeden do druhého. Každý den, když to počasí dovolilo, jsem otevřela okno v pokoji, vzala měkkou deku a rozprostřela ji v rozsahu slunce, které prosakuje do pokoje. Lehám si na zem a vzpomínám na liduprázdné pláže, kde pokaždé prožívám obavy z toho, že se vrátím z dovolené a budu bílá jak stěna. Stalo se mi to jednou jedinkrát. Bylo mi 6 let a já si stále pamatuji, jak se někteří pozastavovali na tím, že jsem bílá, přestože jsem se vrátila od moře v Bulharsku. Od té doby se pravidelně měním v hada, který se svléká z kůže a zanechává svoji stopu všude, kde se objeví.
Výhledy do oblak
Situace se sice pomalinku lepši, ale cesty do zahraničí mají stále červenou. Pravidelně sleduji webové stránky leteckých společností, ale také pražského letiště, abych měla přehled o plánovaných letech a uvolňování pravidel pro vycestování. Pořídila jsem si nové aplikace do mobilu, třeba flightradar24, a alespoň takto sleduji, kdo si kde lítá po světě.
Rozšíření sbírky
Před mnoha lety se ke mně dostal seznam „Magických míst“, které by měl každý Čech alespoň jednou v životě navštívit po svých. Ze 13 procházek a výšlapů jsem zatím absolvovala jen 7. V posledních 7 letech jsem stihla jen 1 destinaci díky lákavějším nabídkám v zahraničí. Stávající situace mi v nejbližších týdnech snad již umožní rozšířit sbírku turistických koleček z absolvovaných vrcholů. Navíc se chystám objevit i nové destinace a zarezervovala jsem si organizovaný výlet do Moravského krasu.
Dobrovolné bytí doma
Celá situace, která svým způsobem ovlivnila celý svět, s sebou přinese mnoho změn. Některé jsem si do nedávna nedokázala ani představit. Přesto jsem ráda, že jsem dostala tu možnost zastavit se, zpomalit, nabrat síly, ujasnit si priority a s odhodláním vyhlížím nové výzvy. Netuším, kdy se zase někam vypravím, za jakých podmínek, ale vím jistě, že jakmile to situace dovolí, vrátím se do oblak, do nových míst a k novým zážitkům. Když už jsem se vrhla do studia nového jazyka, španělštiny, tak ji hodlám využít.