Hrady a zámky v Evropě – zaměřeno na Rumunsko

K palácovému komplexu Culturii Iași se dostanete snadno z letiště v Jasy. Tam létají aerolinky TAROM s přestupem v Bukurešti a cesta trvá necelých 5 hodin. Z letiště se poté k zámku můžete přesunout půjčeným autem nebo autobusem a cesta vám potrvá půl hodiny.

Palác Culturii Iași (Palác kultury Jasy) patří mezi ty nejkrásnější zámky v Rumunsku. A pravdou je, že pokud ho navštívíte i vy, budete si připadat spíše jako ve Francii než v Rumunsku. Zámek byl postaven v neogotickém stylu, ale svými barvami i celkovým pojetím působí jako jeden z paláců na Loiře. Tam, kde dnes stojí Palác kultury, ale kdysi byl jiný palác, který prošel dvěma různými iteracemi, než byl definitivně zbořen a znovu postaven. První palác byl postaven v neoklasicistním stylu na příkaz prince Alexandra Mourousise. Tento palác měl krátkou životnost pouhých 6 let, a poté byl téměř úplně zničen požárem. V roce 1843 byly zbytky první budovy použity k rekonstrukci druhé verze zámku. Druhý palác byl postaven jako královský palác prince Mihaila Sturdzy. Královský palác Sturdza ale postihla podobná neštěstí jako jeho předchůdce. Budovu sužovaly opakované požáry. Postupem času si opakované požáry vybraly svou konečnou daň a palác učinily nepoužitelným. V roce 1862, poté co bylo Valašsko sjednoceno s Moldávií, a hlavní město země bylo přesunuto do Bukurešti, se palác změnil na administrativní palác Jasy. Brzy poté se ale role zámku znovu změnila, tentokrát na justiční palác. V roce 1906 se představitelé města Jasy rozhodli palác zcela zbourat a postavit na jeho místě nový. Nově postavený palác sloužil v průběhu let mnoha různým účelům. A v roce 1955 byl palác nakonec označen jako komplex Národního muzea Moldavska a Paláce kultury Jasy. Dnes v něm sídlí komplex Národního muzea – Palác kultury v Jasy, který zahrnuje čtyři samostatná muzea. Každé muzeum je věnováno jinému prvku rumunské historie a obsahuje jedinečné a fascinující artefakty a historické poklady, které představují různé body bohaté historie Rumunska.

Do městečka Sinaia, kde se nachází pohádkový Castelul Peleș, se nejsnáze dostanete autem nebo vlakem z Bukurešti. Tam létají aerolinky TAROM a let trvá necelé tři hodiny. Cesta autem z Bukurešti poté trvá zhruba dvě hodiny a vede přes nádherné scenérie pohoří Bucegi. Pokud zvolíte vlak, užijete si panoramatickou jízdu přes horské průsmyky. Cesta sice trvá o něco déle, ale výhledy za to rozhodně stojí. Přímo ve stanici Sinaia vás poté přivítá elegantní horská atmosféra a z nádraží dojdete k zámku pěšky za půl hodiny. Případně můžete zvolit taxi.

Castelul Peleș je skutečnou korunou rumunských Karpat. Majestátní zámek, který vypadá, jako by se zrodil z kombinace bavorských pohádek bratří Grimmů a elegance Rakousko-uherské monarchie. Nechybí mu štíhlé věžičky, bohatě zdobené fasády ani dokonale symetrická zahrada, kterou by jistě záviděla i císařovna Sissi. Stavba zámku započala v roce 1873 na popud krále Karla I., který si místo zamiloval při svých výletech po Transylvánii. Zámek měl být letní rezidencí, a také důkazem moderní vize nově sjednoceného Rumunska. Byl totiž jednou z prvních evropských staveb, která měla kompletní elektrickou síť a centrální topení. A interiéry Peleșe jsou dodnes ohromující. Dřevořezby, křišťálové lustry a sametové závěsy tu tvoří scénu, která by mohla sloužit jako kulisa pro film o aristokratických intrikách. Každý pokoj přitom nese jiný styl. Najdete tu benátský sál, maurskou knihovnu, francouzský salon i německou rytířskou síň. A právě tato eklektická kombinace dělá z Peleșe jeden z nejfascinujících zámků v Evropě. Castelul Peleș sloužil královské rodině až do abdikace posledního krále Michala I. v roce 1947 a dnes je veřejnosti přístupný také jako muzeum. Mimo klasické prohlídky nabízí také tematické exkurze, které se věnují módě, zbraním nebo životnímu stylu aristokracie 19. století.

Do městečka Bușteni, kde se tyčí malebný Castelul Cantacuzino, se dostanete z Bukurešti po silnici DN1 směrem na sever, případně pohodlně vlakem do stanice Bușteni. Cesta autem přitom trvá něco přes hodinu. Vlakem chvíli déle, ale výhledy na Karpatské panoráma a horské štíty jsou z něj jedinečné.

Hrad Cantacuzino, postavený mezi lety 1901–1911, architektem Grigorem Cerchezem pro prince Gheorghe Grigore Cantacuzino, je mistrovským dílem neorománského a neobrâncovenského stylu, s výraznou romantickou atmosférou. Rozprostírá se na přibližně 3 148 m² a obklopuje ho park s jezírky, fontánami, grottami a alejemi vedoucími k dřevěné kapli zasvěcené sv. Jiřímu. Interiéry jsou jako vystřižené z pohádkové éry aristokracie. Zdobí ho vitráže z muránského skla, schodiště z mramoru Carrara, štukové ornamentální malby, drahé dřevořezby, mozaiky a zdobení, včetně brâncovenských sloupů a kovaných zábradlí. Uvnitř přitom není o nic méně velkolepý. Návštěvníky jistě nadchne především sbírka rodových erbů a portrétů předků na korkové kůži, která je ve světě ojedinělá. Z terasy zámku se zase otevírá dechberoucí výhled na hřebeny Bucegi a ikonický kříž na vrcholu Caraiman. Hrad původně sloužil jako letní rezidence bohaté aristokratické rodiny až do znárodnění v roce 1948. Poté fungoval jako sanatorium. Až v roce 2010 byl po rekonstrukci znovu otevřen veřejnosti a stal se kulturní památkou a turistickou destinací. Od roku 2015 hostí na horním patře galerii současného umění s pravidelnými výstavami autorů jako Picasso. Z nádvoří se navíc můžete vydat na dobrodružný lanový park nebo si užít oběd v místní restauraci s výhledem na zámek. Hrad Cantacuzino je tak místo, kde se historie rodinné aristokracie, umění i příroda snoubí do symbolu elegance a romantického dědictví.

Do Miclăușeni se dostanete nejrychleji letecky přes Jasy, a poté autem směr Roman, přičemž vám cesta zabere asi hodinu. Nebo z Jasy můžete jet vlakem a k hradu dojít pěšky. Od zastávky se nachází přibližně jen 800 metrů.

Hrad Sturdza byl postaven v letech 1880–1904, na místě staršího sídla, pro Gheorghe A. Sturdzu a jeho manželku Mariu Ghica, a to jako svatební dar a symbol jejich lásky. Styl je ryze neogotický, inspirovaný Palácem kultury v Jasy, s bohatými dekorativními prvky jako jsou věžičky, růžice i štíty s erbem rodu Sturdza. Zkrátka ve stylu architektonické pohádky s výrazným Art Nouveau cítěním. Kuchyně, salónky, mramorové schodiště z Dalmatského mramoru, nábytek z růžového dřeva, mozaiky i stěny malované temperou s květinovými a geometrickými motivy. To všechno je hrad Sturdza. Bylo tu umístěno také více než 60 000 knih, vzácných prvotisků, sbírky zbraní, šperků a busty z mramoru. Většina ale bohužel zmizela během komunistických let, požárů a krádeží. Pozdější rekonstrukce ale naštěstí zachovala charakter celého místa. Od roku 2003 probíhá postupná obnova díky státním finančním dotacím. Postupně se tu opravují vnitřní fresky, krovy i malby (renovace má pokračovat do roku 2027). Ale i během obnovy je možné navštívit klášter, park a restauraci. Interiéry jsou přístupné pouze dle aktuálního návštěvního programu (doporučujeme ověřit si otevírací dobu předem, na internetu).

Do rumunské Hunedoary se nejrychleji dostanete z hlavního města Bukurešť, nebo ještě lépe, z města Kluž. Pokud letíte z Prahy, můžete využít lety do Kluže s aerolinkami TAROM, či Austrian Airlines, a odtud pokračovat autem. Cesta zabere přibližně tři hodiny jízdy, ale nabídne vám dechberoucí průjezd Karpaty a řadou typicky transylvánských vesniček, které vypadají, jako by se tu zastavil čas. Z Kluže je možné jet i vlakem s přestupem v Simerii. Samotný zámek se tyčí na skalnatém návrší, nedaleko centra města, a je dostupný pohodlně i pěšky nebo městským autobusem.

Hrad Corvinilor (známý také jako Hrad Hunedoara nebo Hrad Korvínů) je jedním z největších a nejpůsobivějších středověkých hradů ve východní Evropě. Když k němu dorazíte, dýchne na vás atmosféra gotických legend. S kamenným mostem přes říčku Zlaști, cimbuřími, vysokými věžemi a masivními hradbami vypadá, jako by každou chvíli měl ze stínu vystoupit rytíř v plné zbroji nebo krvavá zápletka z románu Brama Stokera. Není divu, že právě tento hrad se často objevuje ve filmech a pověstech spojených s Drákulou. I když tedy historicky s Vladem Țepeșem spojen nebyl, jeho atmosféra svádí k mystickým interpretacím. Zámek vznikl ve 14. století, kdy byl majetkem uherského šlechtice Jana Hunyadiho. A právě Jan Hunyadi zahájil i velkolepou přestavbu původní pevnosti na goticko-renesanční hrad, který měl nejen obranný účel, ale sloužil také jako reprezentační sídlo. Dnes si tu tak můžete projít Velký rytířský sál, kapli, obranné věže, žaláře nebo tzv. Medvědí jámu (místo, kde měli vězni údajně tu smůlu, že jejich poslední pohled patřil právě tomuto zvířeti). Mimo to tu najdete i tzv. Studnu vězňů, kterou dle legendy kopali turečtí zajatci celých 15 let pod příslibem svobody. Ta ale nakonec nikdy nepřišla. Kromě své fascinující historie nabízí Corvinilor také bohatý výhled na okolní krajinu. Z ochozů tu můžete obdivovat nejen město Hunedoara, ale i širokou transylvánskou rovinu a siluety Karpat v dálce. Zámek je přístupný celoročně a často hostí historické rekonstrukce, festivaly a výstavy.

Do vesnice Bran se nejsnáze dostanete z města Brașov, které je oblíbenou turistickou základnou v centrálním Rumunsku. Pokud přiletíte do Bukurešti, můžete si půjčit auto nebo nasednout na vlak do Brașova (cesta trvá asi 3 hodiny). Odtud pak pokračujte autobusem, který vás za zhruba 40 minut doveze přímo do Bran. Cestou projedete lesy, které vypadají, jako by v nich stále přebývali vlkodlaci, a malebnými horami s pasoucími se ovcemi. Samotný hrad pak spatříte dřív, než vystoupíte. Tyčí se totiž na skalním útesu, vypadá přesně tak jakoby v něm stále přebývat samotný Drákula.

Castelul Bran je bezpochyby nejznámějším zámkem Rumunska. A i když spojení s historickým Drákulou, tedy Vladem Țepeșem, je spíš legendou než realitou, jeho pověst zůstává silná jako železná mříž. Stavba hradu začala v roce 1377 jako obranná pevnost na hranici mezi Transylvánií a Valašskem. V 15. století už byl Bran považován za královský majetek, a později i rezidenci. Hrad měnil majitele a styl, ale jeho jádro zůstalo gotické, neproniknutelné a plné legend. Vstupní nádvoří možná působí nezajímavě, ale jakmile vystoupáte točité schodiště a ocitnete se v úzkých kamenných chodbách, sevřených mezi masivními zdmi, pochopíte, proč Bran inspiruje příběhy o stínech a tajemstvích. Vnitřní prostory jsou zařízeny v duchu královské elegance. Spatříte zde starý nábytek, zbraně, erby i portréty a krbové římsy, které dýchají historií. Mimo to se můžete podívat i do tajné chodby mezi patry nebo na expozici věnovanou vampýrské mytologii (protože bez ní by to samozřejmě nebyl Bran). Velkou část historie hradu ovlivnila také rumunská královská rodina, zejména královna Marie, která Bran v roce 1920 získala a přeměnila na svou letní rezidenci. Její dotek je v hradních pokojích stále cítit, a to především v dekoracích a malovaných stěnách, které kontrastují s temnou aurou okolního prostředí. Z terasy se nabízí nádherný výhled na pohoří Bucegi i na tajemné lesy pod hradem. Castelul Bran je tak místem, kde se střetává realita s fikcí. Hrad, který se stal symbolem Rumunska nejen díky své architektuře, ale především díky emocím, které v lidech vyvolává. Ať už je to respekt, strach, nebo dětské vzrušení z legend.

Pokud navštívíte Bukurešť, dříve nebo později se jistě ocitnete i před Palácem parlamentu (Palatul Parlamentului), a až ho spatříte, nejspíš se zarazíte. Nejen kvůli jeho neuvěřitelné velikosti, ale i kvůli otázce, která vás napadne: Proč? Až poté si uvědomíte, že Palatul Parlamentului není jen budova. Je to památník megalomanie, totalitní architektury i nesmírného kontrastu mezi snem a skutečností. Dostat se k paláci je přitom snadné. Nachází se totiž v samotném srdci Bukurešti, odkud k němu směřuje široký bulvár Bulevardul Unirii, navržený podle pařížských Champs-Élysées.

Výstavba začala v roce 1984 jako osobní projekt Nicolae Ceaușesca, diktátora posedlého představou vytvořit novou socialisticky triumfální Bukurešť. Kvůli paláci byly mimo jiné zbořeny čtvrti plné historických domů, klášterů i synagog. Tisíce lidí tak byly vystěhovány, ulice srovnány se zemí a došlo tak k nenávratné proměně města. Práce pokračovaly ve dne v noci, pod dozorem vojáků i nuceně nasazených dělníků. A v době revoluce (v roce 1989) byl palác téměř dokončen. Ceaușescu se však svého veledíla nikdy nedočkal. Dnes palác slouží jako sídlo rumunského parlamentu a část budovy je přístupná veřejnosti. Prohlídky jsou vedené v několika jazycích a nabídnou vám pohled do mramorových sálů, na obří lustry, zlacené stropy i haly, které připomínají spíše sály v opeře než vládní kanceláře. Všude je přitom cítit monumentálnost, přísnost, totalitní architektura a až absurdní symetrie. Palatul Parlamentului je totiž výkladní skříní moci. Z oken paláce se otevírá výhled na Bukurešť, který je stejně fascinující jako samotná stavba. Na město plné kontrastů, kde se vedle brutalistních bloků skrývají pravoslavné kostely a art deco vily. A palác samotný není jen symbol minulosti, ale také otazníkem: Co s tímto kolosem dál? Rumunsko samotné si nad tím upřímně láme hlavu dodnes. Palatul Parlamentului je totiž těžké milovat, ale nelze ho ani ignorovat. Je to stavba, která si žádá reakci. Překvapí vás, ohromí, možná i zneklidní. Ale právě proto stojí za to ji vidět. Je to lekce z historie, která chtěla zůstat věčná, a nakonec se stala jen nenáviděnou.

• Nejlepší letenky kamkoliv najdete na našem letenkovém portálu Letuška.cz.
• Nebo nám napište poptávku s počtem cestujících a přibližnými termíny přes Kontaktní formulář.
• Inspirativní přehled nejlepších cen najdete na mapa.letuska.cz.