Vnitřní klid
V Indii mám často pocit, že nemám chvilku pro sebe, soukromí aosobní prostor je často velmi limitovaný, zejména ve městech, ale i na venkově je všudeobrovské množství lidí a téměř nepřetržitý hluk. Proto mne překvapilo, žetakový vnitřní klid a odpočinek jsem zažil právě ve Zlatém chrámu v Amritsaru,kam denně putuje až sto tisíc poutníků.
Ošatka chleba
Amritsar je hlavní město státu Paňdžáb, kterému sepřezdívá "ošatka chleba pro Indii." V nekonečných rovinách sepěstují obiloviny, rýže, cukrová třtina, ovoce a zelenina. Oblast je jedním znejúrodnějších míst na zeměkouli.
Čtyři brány
Amritsar znamená v překladu Jezero nektaru nesmrtelnosti. Zlatýchrám samotný je na ostrově v umělém jezeře čtvercového typu, jeho břehy lemujíširoké chodníky z mramoru a rozlehlé komplexy budov z bílého kamene azahrady. Zlatý chrám je posvátným místem náboženství sikhismus. Doareálu vedou z okolního světa čtyři identické brány, které majísymbolizovat otevřenost tohoto náboženství - všichni a ze všech světových stranjsou vítáni.
Klidná meditace
Pro vstup si kupuji oranžovou pokrývku hlavy, bez které se nesmívstoupit, do připraveného botníku u vchodu odevzdávám boty. Spolu sdalšími tisíci poutníků naboso pokračuji po koberci, který se táhne až keZlatému chrámu. Ženy i muži kolem se usmívají, jsou potichu, soustředěně hledívpřed. Je devět hodin večer, muži ukrývají dlouhé vlasy v turbanu, tváře majízarostlé dlouhým plnovousem, na sobě mají většinou dlouhé kurty, železnénáramky a někteří nosí za pasem dýku. Ženy mají převážněsárí a vlasy jim zakrývá šátek. Ve Zlatém chrámu sedíguru a předčítá z obrovských listů, poutníci poklidně krouží kolem,naslouchají, posedávají a meditují.
Ve svaté knize sikhismu se například píše:
"Není na světě místa, jako je toto."
"Hrdost na sociální postavení je prázdná, hrdostna tvou osobní slávu je k ničemu."
Všichni jsou si rovni
Posvátné ticho i jemný lomoz několika desítek tisíclidí je najednou přerušován řinčením plechů. Nechám se vést tímtozvukem a za další bránou dostávám do ruky plechový tác,připadám si jako v mraveništi, ale jsem v obrovské jídelně, sedám si na zem vedleostatních. Odhadem zde najednou jí stovka lidí. Mezi námi procházejídobrovolníci a z velkých nádob rozdávají čočku, rýži, placky, sladkoukaši a rozlévají vodu. Pomalu ujídám svou porci a vstřebávám hlomozi překvapivý klid. Kuchyně i jídelna funguje 24 hodin denně, poutníci se střídajív mytí nádobí, v přípravě jídla.
"Stejnou porci zde dostane žena, muž, boháč i chuďas, pán i sluha,všichni sedí vedle sebe a jsou si rovni, ale až zde si to často někteří z násuvědomí," přibližuje mi filozofii sikhismu jeden z poutníků Amit.
Čisté jezero
Zlatý chrám se začal stavět v roce 1581 a funguje z darů poutníků,místní komunity i zahraniční diaspory, měsíčně se prý nasbírají aždva miliony dolarů. Historie je zde plně propojena s nejmodernější technikou. Celý komplexchrámu je pod dohledem kamer, v horních patrech bílých budov sídlímoderní dispečink. Mezi lidmi procházejí uniformovaní pomocníci. Jezero, vekterém se denně omývají desítky tisíc lidí, je neustálečištěno obrovskými čističkami.
Život z ulice
Je chvíle po půlnoci, někteří poutníci již ulehli k spánku vpodloubích, v parku, ostatní směřují ke Zlatému chrámu. Koloběh nemákonce, vypravuji se do hotelu, který je nedaleko. Centrum města v okolí chrámu je pouze propěší, nesmí sem dokonce ani rikša. O několik ulic dál mne další denráno nekončící dopravní chaos doslova omračuje, troubení,překřikující se lidé, kontrast k zážitku ze Zlatého chrámu nemůžebýt zřetelnější.
Kryštof Kříž, fotograf, designér a spolumajitel studia aobchodu Jain&Kříž
Obrázková galerie
