Není čaj jako čaj
„Tady se neboj. Jediné zvíře, které můžeš potkat, je levhart,” uklidňuje mne Ashok Trivedi, manažer čajové farmy v Ásámu na otázku, jaká zvířata tady žijí. Je 5 hodin ráno a vydávám se na ranní obhlídku čajových plantáží Boisahabi. Ásám leží na severovýchodě Indie na březích řeky Brahmaputry v podhůří Himálají. Právě začíná sezóna sklizně, čas oslav a požehnání pro nadcházející rok.
Brzký východ sirén
Levharta jsme naštěstí nepotkali. V uličkách mezi rozlehlými čajovými políčky projíždíme za ranního rozbřesku na motocyklu Honda. Každý den v půl páté ráno se na samotě rozezní siréna, která budí pracovníky v blízkém i odlehlém okolí. „Začínáme pracovat v 5 hodin ráno. Indie má jedno časové pásmo a tady začíná den brzy. Tma je už kolem 5. odpoledne. V Dillí nebo v Kalkatě začínají pracovat, když my jsme už po obědě,” pokračuje Ashok.
Chuť organického čaje
Ostře zelená barva plantáží je krásným zostřením brzkého rána, mlha se pomalu zvedá, teplota je přijatelná. V nekonečných lánech keřů se pomalu začínají objevovat barevné ostrůvky pracovníků z plantáží, kteří již začínají sbírat první zralé lístky. Je počátek března, první sklizeň teprve začíná. Je tu jaro, první lístky jsou vhodné pro zelený čaj. „Naše farma je výhradně organická, nepoužíváme žádná chemická hnojiva,” hrdě hlásí dobrou angličtinou správce plantáže, který když zjistí, že jsem z Čech, rozpovídá se detailně o tenise a našich hráčích a jejich úspěších ve Wimbledonu. V Ásámu se pomalu mění přístup k přírodním hnojivům. I když návaznost na další zemědělství a přidaná práce je velká, chemické pesticidy jsou na ústupu. Na místní farmě, kde hlavní manažer bydlí, se chovají krávy a další zvířata, díky nimž se může hnojit jen přírodními látkami.
Sen o vzdělávání
„To je Rahul, pracuje tady z nás nejdéle, jenže neví jak dlouho a kolik mu je let,” usmívá se průvodce a Rahul zvesela přitakává. Většina pracovníků na plantážích jsou analfabeti, úroveň školství v této zapomenuté oblasti indického venkova je mizerná, učitelé často ani nepřijdou do třídy. „Od sedmi let jsem žil na internátu v Dillí. Sem jsem jezdil pouze na prázdniny. Až teď poznávám místní komunitu a velice rád bych pomohl zlepšit úroveň místního vzdělávání i rodinných vztahů,” vypráví Arjun, který se po studiích fyziky v USA překvapeným rodičům vrátil zpět na čajovou farmu, kde chce nyní pomáhat a založit kvalitní školu.
Stroje z 19. století
Majitelem čajové plantáže je velká firma se sídlem v Kalkatě. Sídlem manažera je dům postavený v druhé polovině 19. století Brity, stroje na výrobu čaje v továrně jsou přes sto let staré. „Britové sem přivezli všechny tyto stroje na slonech či na koních z Bombaje, železnice ještě nebyla. Stroje jsou mechanické a dají se krásně opravovat. Nové přístroje, které jsme koupili před 10 lety, se už musí rovnou měnit za nové.” Kolem farmy právě projíždí expres mířící do Dillí. Plánuje se zde výstavba dálnice do sousední Malajsie a ta by měla vést až do Kuala Lumpur.
Požehnání pro sklizeň
V továrně se zrovna připravuje náboženský obřad pro úspěšnou sezónu. Kněz dává továrně požehnání, všichni muži z vedení společnosti jsou přítomni a společně odříkávají náboženské texty pro dobrou sklizeň. Organický čaj ze zdejší farmy se pije v Německu, Británii nebo ve Francii.
Kryštof Kříž, fotograf, designér a spolumajitel studia a obchodu Jain&Kříž
Obrázková galerie
