Boží herci
Diváci včetně váženého učitele angličtiny se klaní bohům, hlasitá hudba, křik a úder hromu podkreslují dramatickou atmosféru. Je deštivý večer v půli března a v klášteře (sútře) probíhá divadelní představení. Jsme na říčním ostrově Majuli v Ásámu na severovýchodě Indie. Venku je průtrž mračen a bouřka, bájná řeka Brahmaputra a další říčky a řeky se lehce rozlívají po rovinách.
Smíšená realita a fikce
Jeviště netradičně rozděluje publikum na půlku. Je jako řeka. Na jednom břehu sedí na zemi ženy, děti a učitel angličtiny, na druhé straně opodál na židlích sedí muži a usrkávají čaj. V představení hrají pouze muži a chlapci, ženy mají vystupování zapovězeno. V šatně se tak malí kluci převlékají za holky, chlapi si malují rty a navlékají se do dámských kostýmů. Na samotném jevišti to ovšem není poznat, diváci jsou pohlceni dramatem a se vší vážností se publikum klaní bohům, realita se míchá s fikcí.
Umění života
Majuli je pravděpodobně největší říční ostrov na světě. Voda ukrajuje pomalu z jeho břehů a ostrov se zmenšuje. Majuli je zvláštním ostrovem i v indickém kontextu. Je to jediné místo, kde se převážně praktikuje náboženství neo-višnuismus. Právě toto náboženství zvláštním způsobem propojuje umění a každodenní život. V místních klášterech, takzvaných sútrách, se z říčního bahna a z bambusu vyrábí precizní divadelní masky, chlapci od útlého dětství hrají divadlo a jsou vychováváni ke zpěvu, tanci a kreativitě. Divadlo slouží k tomu vychovávat a vzdělávat obyvatele bambusových chýší i v těch nejzapadlejších vesničkách na březích řek.
Jako v antickém Řecku
Představení trvá asi 4 hodiny, diváci přichází v průběhu hry, téměř nikdo neodchází, děti i dospělí mají trpělivost. Zvuk z reprobeden je tak silný, že trhá uši, činely vydávají ohlušující “břink”, kluci představující dobro hlasitě řvou, že zlo klesá pokořeno k zemi. Masky, kostýmy a make-up jsou na profesionální úrovni, osvětlení v barevných filtrech dodává patřičnou atmosféru.
Modlitba za úrodu
Během představení si připadám jak v antickém Řecku. Náboženskému dramatu ovšem příliš nerozumím, navíc je v místním jazyce. Divadelní představení má zajistit úspěšnou a plodnou sklizeň. V průčelí jeviště je oltář, kterému se klaní i herci a publikum k němu nesmí sedět zády. Po představení se vesničané rozcházejí bahnitými stezkami do svých domovů a modlí se pro úspěšný zemědělský rok. Začíná jaro, ostrov je soběstačný, každá vesnice má rýžové pole, rybníky.
Kryštof Kříž, fotograf, designér a spolumajitel studia a obchodu Jain&Kříž
Obrázková galerie
