Auto je má zbraň
Ásám, indický stát na severovýchodě země, je proslavený nejen čajem, ale i rezervací tygrů a posledních jednorohých nosorožců. Právě na cestu do národního parku Kaziranga se vydávám.
Taxíkem přijíždím silnicí do oblasti lesů a národního parku. Již z auta zahlédnu v široké planině nosorožce koupající se v jezeře. Objednávám si zelený džíp, který po chvíli přijíždí. Jsem nervózní ze sjetých pneumatik. Po chvíli se auto zastavuje a odmítá nastartovat. Řidič mlátí kladivem do podvozku. Žádám o nové auto, nechci zůstat viset tváří v tvář tygrovi. Mladý muž mi s ledovým klidem odvětí, že se není čeho bát: „Moje auto je má zbraň.“ V tu chvíli volám na ústřednu a požaduji nový vůz včetně rangera se zbraní. Po dlouhém smlouvání se tak stane a přijíždí již novější džíp s hlídačem s brokovnicí. Můžeme vyrazit.
Respekt z nosorožce jednorohého
Auto se pomalu šine po hrbolaté cestě a otevírají se krásné pohledy do divoké přírody. Každých pár kilometrů je kontrolní věž se strážci. V dálce konečně zahlédneme nosorožce. Pomalu míříme k nim a zastavujeme potichu vedle nich. Nosorožec jednorohý je obrovské a respekt budící zvíře. „Ano už se stalo, že nosorožec zabil hlídače, ale není se čeho bát,“ říká mi průvodce.
Dvě třetiny světových nosorožců (zhruba 2 400) žijí právě v rezervaci Kaziranga, která je na seznamu dědictví UNESCO. V roce 2006 je navíc park vyhlášen i tygří rezervací. Tygry nezahlédneme, ale nosorožci a sloni si hrdě vykračují jen několik desítek metrů od nás. Dostávám zvláštní pocit, ve kterém se mísí nadšení, radost a mírný strach. Druhý den si chci vše zopakovat při ranním rozbřesku, tentokrát na slonovi.
Na slonovi v ranním rozbřesku
Je 4.30 hodin ráno, slunce se teprve probouzí, sedím na slonovi a s dalšími čtyřmi lidmi na “palubě” vyrážíme těžkým a pomalým krokem do houštin místní džungle. Na horizontu se v ranním rozbřesku začínají rýsovat kopce, hladina Brahmaputry se třpytí, přímo pod námi v křoví snad právě vstává obří nosorožec. Ze hřbetu slona najednou ovšem vypadá malý a s respektem odkluše do houští. Pokračujeme potichu v cestě za dobrodružstvím v očekávání, že potkáme tygra. Tygr se sice neobjeví, ale pozorování ranní “hygieny” nosorožčí rodiny je zážitek. Až po samotné projížďce mi v hlavě začíná probleskovat, zda je správné jezdit na slonovi a rušit nosorožce v jejich domově…
Přemýšlím, jaké to asi je posílat děti na venkově do školy, do džungle, kde je občas může překvapit tygr, nosorožec. Oblast parku má rozlohu 378 km2. Nosorožci jsou jedním z nejvíce ohrožených zvířat na světě, díky rezervaci Kaziranga se daří zabránit lovcům v honu za rohy, které mají uplatnění v tradiční asijské medicíně.
Na chvíli součástí zvířecí říše
Samotný park Kaziranga byl založený již v roce 1904 jako ochranná zóna pro jednorohé nosorožce. Baronka Curzon z Kedlestonu je považována za zakladatelku přírodní rezervace na březích řeky Brahmaputra. V rezervaci žije na 35 druhů zvířat včetně nosorožců, bengálských tygrů, leopardů, divokých buvolů nebo medvědů. Snadné je zahlédnout také jeleny.
Návštěva tohoto parku ve mně vyvolává smíšené pocity, kam až jako člověk mohu zajít při “hladu” po poznání, jak daleko se mohu “vkloubit” do samostatného a nezávislého světa zvířat.
Na cestu je nutné se připravit. Pohodlí na slonovi ani v džípu nehledejte. Důležité je se obléknout v zelených neutrálních barvách a neprovokovat přírodu křikem. Nosorožce ani další zvířata prosím nekrmte a vezměte si dalekohled. Cestu si zamluvte jen u oficiální správy parku!
Kryštof Kříž, fotograf, designér a spolumajitel studia a obchodu Jain&Kříž
Obrázková galerie
