Postřehy cestovatelky - Oslava v oblacích

Umělecké dílo, které se nachází uprostřed letiště, je opravdu nepřehlédnutelné. Měla jsem jako dítě pár oblíbených velkých plyšových medvědů, tak jsem zavzpomínala na své sny a plány, které jsem zapisovala při svitu černé lampy do deníčku. Díky své výraznosti je medvěd ideálním místem pro setkání. Vyrazila jsem na poslední obhlídku obchodů na letišti a nakoupila věci z fotografického seznamu od přátel, které nutně potřebovali dovézt.

Letiště v Dauhá je navrženo ve tvaru postavičky s rozpaženýma rukama a nohama. Doprava mezi jednotlivými končetinami probíhá díky vlakům APM – Automated People Mover, které jezdí bez řídícího personálu ve vozidle. U každých dveří stojí uniformovaný pán nebo paní, kteří informují, kam který vlak má namířeno. Celé letiště je velmi dobře značeno, přesto je všude bezpočet bytostí, které ochotně radí každému, kdo vykazuje byť jen malé rozpaky s orientací v prostoru.

Odjezd k letadlu zajišťoval autobus. Naposledy jsem měla možnost vyzkoušet katarskou klimatizaci, plně ocenit doporučené zahalování, vrstvy šátků a pašmín, které jsem nosila neustále při sobě. Rozdíly mezi venkovní a vnitřní teplotou jsou náročné. Ptala jsem se místních, kteří v Kataru žijí a pracují, proč to tak mají. Kromě údivu, že mi přijde fascinující, když je kolem půlnoci 30 stupňů, mi bylo sděleno, že kdybych tady byla v létě, kdy mají kolem padesátky, tak budu ráda za příjemných 18 stupňů, na které mají vymraženo snad všechno.

Odstíny fialové mě provázejí všude. Místo jednoho okénka jsem měla hned dvě. Sotva jsem dosedla, dorazil Rodrigues, že je můj stevard na tento let, zda si dám něco k pití. Byl překvapen, že jsem chtěla jen vodu. Spolucestující kolem mě si dávali bublinky, zatímco já prozkoumávala prostor kolem sebe. Narazila jsem na kosmetickou taštičku, kde na mě v odstínech růžové číhalo stínítko na oči, špunty do uší, ponožky a kosmetika.

Když se letadlo dostalo do letové hladiny, přišel za mnou Rodrigues s tím, že moje jídlo, co bylo objednáno do turistické třídy, se nepřevedlo do třídy byznys, protože to byla změna na poslední chvíli. Když jsem mu vysvětlila svoji specifickou stravu, jen se usmál a řekl, že to v pohodě společně vyřešíme. Dostala jsem přesně, co jsem si objednala a bylo to báječné. Navíc jsem od personálu obdržela blahopřání k narozeninám, které mě velmi dojalo, a ukápla nejedna slza dojetím.

Let, co trvá sotva šest hodin, se těžko porovnává s jinými v jiné kategorii. Přesto jsem si pohrála se sedadlem natolik, že jsem velmi komfortně shlídla jeden film a dopracovala se až do polohy kompletního lůžka. Rozbalila jsem heboučkou deku, přikryla se jí, kolem boků zapnula bezpečnostní pás, ztmavila okna, otočila se směrem k nim a rozhodla se, že to zkusím. Určitě zapracoval fakt, že jsem noc předtím spala jen dvě hodiny. Také jsem si všimla, že v letadle je mnohem menší hluk, než si vybavuji z jiných letů. Sečteno, podtrženo, usnula jsem na přibližně třicet minut. A bylo to super!