Postřehy cestovatelky - Země chána Oz Bega

Fascinující architektura, která historií a dávnými časy přímo čiší, je doslova na každém kroku. Trpělivé ruce šikovných řemeslníků vytvořily v průběhu stovek let skvosty ve všech odstínech modré. Sice se jim tam občas dostala i jiná barva, která monumentální díla obohatila, modrá ale převládá. Barva působí uklidňujícím dojmem, evokuje vodní hladiny v oblasti vyprahlých pouští, glazura se leskne pod paprsky zářivého slunce.

Listopad a začátek prosince je obdobím svatebního boomu. Novomanželské páry se fotí na každém rohu v tradičních šatech, často pestrobarevných a drobně zdobených. Velká část Uzbeků hovoří slušně anglicky a rusky a po požádání jsou ochotni i zapózovat pro turisty.

Místní lidé si nejspíš potrpí na pořádek. Ulice, cesty, chodníky nebo podchody, vše úhledně upravené a vyleštěné. Díky zdobené architektuře, mozaikovým obkladům, cihlovým stavbám, kamenným chodníkům a četností parků působí města velmi barevným dojmem.

Zajímavé pocity vyvolává pouliční vaření. Obří pánve umístěné pod lehkou střechou na opravdu velké peci, kdy kuchař pomocí „lopaty“ míchá potřebné ingredience dohromady, působí velmi čistě a čerstvě. Základ většiny jídel je maso, luštěniny a obiloviny. Nechybí různé variace a kombinace sladkého pečiva, zákusků a dortů.

Přelet mezi Taškentem a Urgenčem zajistily národní aerolinie. Z Urgenče do Buchary se jelo soukromým vozem s řidičem. Jízda vlakem ze Samarkandu do Taškentu utekla přímo před očima a dala nahlédnout do tajů krajiny. Uzbekistán je totiž prvním státem centrální Asie, který vybudoval tratě pro rychlovlaky, čímž se doprava stala velmi pohodlnou.

Při pohledu na detailní práci, kterou lidé věnují něčemu tak běžnému, jako jsou dveře, mě napadá, jak se tady vnímá čas? Rozsáhlá země, která si v průběhu staletích prošla mnoha vrcholy i pády, absorbovala vliv vpádu mnoha kultur, ze kterých si snad vzala jen to nejlepší, nabízí pro návštěvníky mnoho zajímavého.