Průvodce po Petrohradu

„Petrograd“ výjimečně říkají tomuto městu i Rusové, ovšem jinak je toto slovo ve světě téměř neznámé. Metropole na Něvě se většinou označuje jako Saint-Petersburg neboli poruštěně Sankt-Petěrsburg. Aerolinky i nízkonákladoví dopravci sem létají hned z několika českých měst. Letenku do Petrohradu můžete koupit z Prahy, Brna, Ostravy, Pardubic či Karlových Varů. No a samozřejmě také z blízké Vídně.

Je trochu s podivem, že víc než pětimilionová megalopole využívá pouze jedno mezinárodní letiště. Pulkovo je ovšem obří komplex, který po nedávných úpravách dokáže ročně pojmout na 14 milionů pasažérů. Pro vnitrostátní lety a lety do států SNG se využívá zejména terminál Pulkovo 1, s pasažéry z Evropy či odjinud pravděpodobně letadlo přistane k terminálu Pulkovo 2. Odletový terminál nedávno prošel rekonstrukcí, příletová hala ovšem stále dýchá atmosférou konce socialismu. Odbavení ale probíhá mnohem rychleji než například před deseti lety.

Pulkovo leží asi patnáct kilometrů od centra „Pítěru", jak tomuto městu říkají místní. Bohužel sem nejezdí metro ani vlak.

• Cesta z letiště autobusem: Na první stanici metra – Moskovskaja – vás ovšem pohodlně zaveze autobus hromadné dopravy. Od příletové haly terminálu Pulkovo 1 jezdí do města autobus N39. Autobusy pendlují mezi metrem a letištěm každých 12 až 20 minut od půl šesté ráno až do půl druhé hodiny v noci. Cesta zabere asi půl hodiny a přijde na 25 rublů, tedy asi 15 korun.
• Bezplatně mezi terminály: Naproti příletové hale terminálu Pulkovo 2 stává autobus N13. I ten má konečnou ve stanici metra Moskovskaja. Cesta přijde na 25 rublů a zabere asi půl hodiny. Mezi oběma letištními terminály navíc pendluje bezplatná přeprava určená pro pasažéry, kteří tu přestupují.
• Do Petrohradu taxíkem nebo maršrutkou: Pro cestu do města můžete využít také nepřeberné množství taxíků anebo tzv. maršrutek, tedy mikrobusů, které stávají před příletovou halou. Mají své trasy a ceny, ale s řidiči se dá domluvit prakticky na čemkoli. Jsou tedy ochotní vám zastavit, kde si poručíte.

Dvě stě let byl Petrohrad hlavním městem carského Ruska. Výstřel z Aurory, který měl údajně zahájit Velkou říjnovou revoluci, jej později připravil nejen o toto postavení, ale také o jméno. Petrohrad se na skoro sedmdesát let stal Leningradem. Během druhé světové války, neboli Velké vlastenecké, jak jí říkají Rusové, se město proslavilo, když odolalo víc než dvouleté blokádě Wehrmachtu. Památkami na tohle všechno Petrohrad stále žije.

Pokud máte na procházky jen málo času, vystupte z metra na stanici Majakovskaja. Otevře se před vámi Něvský prospekt, hlavní třída Petrohradu. Široký bulvár spojuje jeden zákrut řeky Něvy s druhým, začíná u kláštera Alexandra Něvského a končí až u Ermitáže. Vydejte se směrem do centra a cestou minete desítky honosných památek. Za řekou Fontánkou po levé straně nepřehlédněte památník Kateřiny Veliké a jejích „poklonniků“, tedy obdivovatelů, pomocníků ale také milenců.

Až se dostanete na most přes kanál Gribojedova, na jeho nábřeží se po pravé straně naskytne úchvatný pohled na Chrám Kristova vzkříšení – Spasitele na krvi. Barevný kostel s pestrými věžičkami postavili na konci 19. století v pseudoruském stylu na místě zavraždění cara Alexandra II. Vstup do chrámu přijde dospělé na 250 rublů, studenty s ISIC na 150 rublů a děti do 18 let na 50 rublů. Návštěva stojí za to, stěny chrámu jsou celé pokryté ikonami a mozaikami. Je to živé muzeum, tepající srdce církve v Petrohradě.

Pokud se vydáte po „Něvském“ dál, po levé straně uvidíte monumentální Kazanský chrám. Tato katedrála s dlouhou kolonádou je volně přístupná. Chrám měl pohnutou historii. Býval místem odpočinku generálů, je tu pochovaný například Kutuzov. Komunisté z něj ale udělali muzeum víry a ateismu.

Za řekou Mojkou se před vámi otevře překrásné Palácové náměstí. Jeho levou část ohraničuje jeden z paláců Ermitáže, kdysi sídla ruských panovníků. Návštěvu této největší světové galerie si nemůžete nechat ujít. Říká se, že tu může člověk chodit po celý rok a každý den objevovat nové a nové obrazy a sochy. Díla Michelangela, Picassa, ale také Repina, Vrubela a dalších Rusů rozhodně stojí za zhlédnutí. Vstup do tohoto „bludiště“ napěchovaného uměním přijde dospělého na 400 rublů, studenti a děti mají vstup zdarma. Otevřeno je denně kromě pondělí od 10.30 do 18 hodin, ve středu navíc až do 21 hodin.

Do Palácového náměstí ústí třída Admirality, na níž se nachází Alexandrovský park se známou jezdeckou sochou Petra I., tzv. Měděný jezdec. Dívá se přímo na největší ruský chrám, katedrálu svatého Izáka. Jeho návštěvu by si neměli nechat ujít nadšenci do architektury. Stavba barevného chrámu vás uchvátí svou monumentalitou. Holubička, kterou na vrcholu kopule můžete z interiéru pozorovat, se zdá být velká tak akorát do ruky. Rozpětí křídel je ovšem skoro dva metry. Komu se nechce dát 250 rublů za vstup dovnitř, může vyjít alespoň na kolonádu na kopuli chrámu. Z vyhlídky uvidíte další desítky památek – budovu nedaleké Admirality, Petropavlovskou pevnost na protějším Zaječím ostrově, Chrám Kristova vzkříšení – Spasitele na krvi a další.

Vydáte-li se za řeku na protější Petrohradský ostrov, pak hned naproti Ermitáži a Letnímu sadu nemůžete minout křižník Aurora, který kotví na řece Velká Něvka při Petrohradském nábřeží. Metrem je to nejblíže od stanice Gorkovskaja. Právě výstřelem z křižníku, který se proslavil v Krymské, Rusko-japonské i v První světové válce, údajně začala v roce 1917 socialistická revoluce útokem na Zimní palác. Od roku 1957 slouží křižník jako muzeum s více než pěti sty exponáty. A rozhodně stojí za návštěvu! Dospělí zaplatí za vstup 300 rublů, děti a studenti 100 rublů. Otevřeno je denně kromě pondělí a pátku od 10.30 do 16 hodin.

Komu se nechce chodit pěšky, může si celý Petrohrad pohodlně prohlédnout z paluby loďky či parníku. Projížďku po řece Něvě, Finském zálivu či propletených kanálech nabízí desítky společností. Například „Něvskaja linija otdycha“ kotví na nábřeží Admirality poblíž Palácového mostu hned u Ermitáže. Nabízí hned několik různých programů. Dvouhodinová projížďka po kanálech s krátkou plavbou po Finském zálivu vyjde na zhruba 500 rublů.

Co v Petrohradě ochutnat? Samozřejmě, že tu najdete restaurace všech možných světových kuchyní. Pokud ale chcete levně ochutnat tu ruskou, hledejte například bistra s názvem „Čajnaja ložka“, tedy Čajová lžička. Můžete tu ochutnat všechno, co je pro ruskou kuchyni typické: palačinky na všechny možné způsoby (kromě sladkých také se šunkou, sýrem či smetanou), červenou polévku z řepy zvanou boršč, nejrůznější pečené pirožky plněné vším možným nebo slavný salát „slaneček v kožichu“. Za polévku, malou porci hlavního jídla a čaj dáte v přepočtu asi sto korun. Ovšem pozor, ruské porce jsou opravdu malé, kdo se bude chtít najíst víc, připlatí si. Čajovou lžičku najdete například na Něvském prospektu. Podobně laděné jsou například také restaurace s názvem Russkoe bistro. Typické ruské restaurace často nesou název „Očag“, tedy rodinný krb.

• Turisté využijí v Petrohradě převážně metro. Jeho pět linek plně stačí k tomu, abyste se dostali do blízkosti hlavních památek. Mnohé stanice navíc samy o sobě jsou opravdovými skvosty architektury, byť té z období socialistického realismu. Obyvatelé „Pítěru“ se například neustále přou s Moskevskými, čí metro je hezčí. Posuďte sami. Stanice metra nad zemí poznáte podle modrého písmene M v bílém kruhu.
• Nad zemí jezdí nepřeberné množství tramvají a trolejbusů. Jízda v nich vyjde o něco levněji než v metru. Město také křižují stovky autobusů a mikrobusů. Popravdě, jen místní vědí, kam konkrétní spoje jezdí. Češi zvyklí na přesný jízdní řád se dočkají jen orientačních intervalů. Ceny v maršrutkách a taxících se od sebe liší v závislosti na vzdálenosti i náladě řidiče.

Jako turisté si bohatě vystačíte s jednorázovými jízdenkami – žetony, které při vstupu k eskalátorům vhodíte do automatu. Žeton stojí 28 rublů a můžete s ním volně přestupovat mezi liniemi.

Kdo si příliš nepotrpí na přepych a chce většinu dní trávit v ulicích města, může využít nepřebernou nabídku petrohradských hostelů. Solidní je například síť „Druzja“, tedy „Přátelé“. Jednu z poboček najdete hned u Ermitáže na ulici Boľšaja Kroňušennaja 11. Parta studentů se může vyspat v pokoji pro šest až osm lidí, kde jedno místo přijde na 400 až 450 rublů. Ovšem dostanete tu i dvou nebo třílůžkový pokoj, cena se pak pohybuje od 1600 do 2800 rublů za pokoj a noc.

Pouhých dvě stě metrů od chrámu svatého Izáka nedaleko Ermitáže naleznete ovšem také Petro Palace Hotel. Čtyřhvězdičkový podnik na ulici Malaja Morskaja 14 nabízí nedávno zrekonstruované dvoulůžkové pokoje s internetem, sprchou a dětskou přistýlkou. Noc tu vyjde nejlevněji na tři tisíce rublů, tedy asi dva tisíce korun.